Vlastivědný popis obce Lampertice

 z roku 1901

 

V roce 1901 vydal trutnovský okresní učitelský spolek publikaci nazvanou „Der politische Bezirk Trautenau. Gerichtsbezirke Trautenau, Marschendorf, Schatzlar und Eipel“. Přestože je jako hlavní autor knihy uveden maršovský řídící učitel Josef Demuth, na jejím vzniku se podílela celá řada dalších spolupracovníků, zejména učitelů z oblasti Trutnovska. Kniha je dnes známa jako vlastivěda trutnovského okresu a lze říci, že nebyla dosud v mnoha ohledech zcela překonána. Obsahuje na více jak šesti stech stranách podrobný popis všech jmenovaných soudních okresů, jež tehdy náležely k politickému okresu Trutnov. Pro zdejší okolí je nejpřínosnější kapitola o soudním a berním okresu Žacléř, zahrnující popis města Žacléře a vsí Bečkov, Bernartice, Bobr, Černá Voda, Královec, Křenov, Lampertice, Prkenný Důl a Rybníček. Všímá si nejen přírodních podmínek, ale i historie a dobové současnosti daných míst. Podívejme se prostřednictvím zajímavého textu do minulosti Lampertic. Josef Demuth uvádí:

„Na obecní silnici, jež odbočuje od žacléřské okresní silnice a v Bernarticích ústí v říšskou silnici, táhne se v jihovýchodním směru v délce ¾ hodiny vesnická obec Lampertice. Ves je vymezena Žacléřem, Černou Vodou, Královcem, Bernarticemi a Křenovem. Podlouhlé údolí, v němž ves leží, má několik většinou úzkých postranních údolí a je tvořeno zčásti zalesněnými návršími. (Na severovýchodu Haidenberg, Winstiggraben, Birkenhübel, na jihozápadu Mittelberg, Strumpfbusch, Langegraben).

Potok, který se vine skrz ves a je silnicí sedmkrát přemostěn, vzniká z Důlní vody (ta pochází z uhelných dolů) a je napravo zesílen Strumpfovým potokem, jenž protéká krásné postranní údolí a vlévá se pod Šolcovnou v Lampertickou vodu. Tato se spojuje u Bernartic s Dlouhoúdolní vodou od Vrchové a Rybniční vodou od Janovy hory a pospíchá jako Ličná k Úpě.

Návršími před severními větry tak značně chráněna, nemá obec přímo drsné klima. Z obilnin daří se žito, ječmen a oves; také len, okopaniny a pícniny jsou pěstovány. Z divoce rostoucích rostlin, jež se v tomto kraji jmenovitě vyskytují, jsou k zmínění rosnatka a žlutý náprstník. Vedle rolnictví je 22 sedláky a 60 polními zahradníky také provozován chov dobytka. Vzestupu se těší včelařství (na 30 úlů). Lampertická voda byla dříve značně rybnatá; ale následkem postavení uhelného prádla, které vodu zkalilo, se již žádné ryby nevyskytují. Půda je obzvláště bohatá na černé uhlí; hlína nalézá upotřebení v cihelnách.

Největší díl obyvatelstva (2050 obyvatel) jsou horníci; menší díl je zaměstnán v továrně firmy Österreicher v Bernarticích; několik pracuje také v továrně v Lubawce. Obyvatelé jsou katolického vyznání a z největší části Němci. Počet domů činí 202. Obchodníků a živnostníků čítají Lampertice 48. Roční placení na přímých daních činí 15.941 K.

Lampertice mají pětitřídní obecnou národní školu, jednopatrovou, teprve 1899 postavený obecní dům, nádraží (na lokální dráze Královec – Žacléř), budovu ředitelství dolů a dva úřednické domy (patřící k uhelným dolům).

Ze spolků mají v Lamperticích své sídlo následující: spolek vojenských vysloužilců, hasičský a tělocvičný spolek, zemědělský spolek, oborový spolek, spolek šťastných, sekce včelařského německého ústředního spolku a živnostenský spolek.

Pan Albrecht Trautenberg, tak se praví v lampertické školní kronice z roku 1827, měl 1006 začít se stavbou žacléřského zámku. Stavitel Lamberg měl pro zedníky v tomto kraji postavit dva domy, a tak způsoben vznik obce Lampertice, jež je po něm nazvaná. Obecní pečeť ukazuje na 3 koulích stojícího beránka; o původu této pečeti není bohužel nic známo.

Do roku 1790 byly Lampertice zcela přiškoleny k Bernarticím. Protože ale pro příliš velkou vzdálenost děti horní vsi v zimě nemohly školu navštěvovat, pojalo několik mužů snahu, vyučovat děti alespoň čtení. Teprve prostřednictvím král. krajského komisaře Jakoba Rösslera byla v horních Lamperticích vysoceváženým potvrzením z 8. listopadu 1790 zřízena filiální škola, ke které byly přiškoleny horní ves a Černá Voda.

V roce 1818 za úředního správce Dittricha, jenž byl obzvláštním přítelem školy, postaven přízemní „normální“ školní dům. 1875 byla škola dvoutřídní, 1878 vznikla nynější školní budova, 1880 byla zřízena třetí, 1881 čtvrtá a 1888 pátá třída.

Jako první učitel přišel do Lampertic v roce 1790 Josef Breiter a působil zde do 1813; po něm následovali: Ignaz Hanusch do 1818, Wendelin Kleinwächter do 1864, Heinrich Kleinwächter do 1875, Friedrich Patzak od 1875.

Štola byla 31. prosincem 1901 opět odškolena a přidělena 2. národní škole v Žacléři. V dubnu 1901 byla započatá novostavba školy úředně zastavena, mohla by ale 1902 dospět k dokončení, když musely být 2 třídy umístěny do soukromých domů.

Uhelné doly vznikly teprve ve třicátých letech 19. století. V té době vyfáral jistý Erben z Žacléře důl a prodal jej později jistému Reichovi z Lubawky za 6.000 zl. šajnů. Zpočátku byl jen povrchní, uhlí bylo dobýváno pomocí vratidla. Tento Reich založil ještě existující „štolu Jiljí“. V roce 1844 byl důl prodán bratrům Müllerovým z Rantířova (na Moravě) za 130.000 zl. šajnů. 1853 byla založena „Juliina šachta“ jako první strojní šachta v celém žacléřském obvodu; 1869 vznikla vedle této „Mariina šachta“, první byla nyní využita jako šachta větrací. V roce 1879 byla část uhelných dolů prodána a 1898 nabyl Müllerovo těžařstvo do vlastnictví „Západočeský těžební akciový spolek“.

 

 

Zdroj: Málek, Vlastimil: Vlastivědný popis obce Lampertice z roku 1901.

Zpravodaj obecního úřadu v Lamperticích, roč. 13, 2005, č. 3 (30. 11.), s. 7 – 8.